image for Jak podpořit spalování tuků část I.

Štíhlá, zdravě vypadající postava je přáním téměř každého člověka. Bohužel ne každému nadělila příroda super rychlý metabolismus, který by zajistil přirozenou štíhlost bez potřeby pravidelné fyzické aktivity a nízkokalorického jídelníčku.

Úspěch ve vytrvalostních sportech je ovlivněn celou řadou faktorů. Rekreační i výkonnostní běžci, cyklisté, běžci na lyžích profitují především z vysoké úrovně trénovanosti kardio-respiračního ústrojí. Jednoduchým ukazatelem výkonnosti srdečně-dýchacího systému je maximální spotřeba kyslíku - VO2max. Můžeme ji vyjadřovat v absolutních hodnotách, tj. v ml spotřebovaného kyslíku za 1 minutu, ale také v podobě relativní - přepočtem na 1 kg tělesné hmotnosti (ml 02/min/kg) či konce na 1 kg hmotnosti aktivní tělesné hmoty (ml 02/min/kg FFM). Těžko srovnávat urostlého, svalnatého dráhového sprintera, s lehkým silničářem-vrchařem. V absolutních hodnotách naměříme maximální spotřebu kyslíku u robustnějšího závodníka zřejmě vyšší. Podělíme-li však hodnotu VO2max tělesnou hmotností, s velkou pravděpodobností vypočteme relativně vyšší spotřebu kyslíku u drobnějšího jedince. Ještě větší rozdíl můžeme zaznamenat při přepočtu VO2max na „čistou“ tělesnou hmotnost. Každý dekagram tuku navíc snižuje hodnotu tohoto důležitého ukazatele a zhoršuje potenciál výkonnosti.

Problematiku nadbytečných tukových zásob jsme naťukli z pohledu aktivních závodníků. Obyčejnému hobíkovi je znalost hodnoty VO2max úplně šumafuk. On jen ví, že bude-li lehčí, podaří se mu snáze a rychleji vyšlápnout (vyběhnout) většinu kopců, které potká při své vyjížďce či joggingu. Celková váha těla je utvářena součtem hmotností kostry, svalů, vnitřních orgánů, kůže a všech ostatních tkání. Jednou z nich je také tkáň tuková. Určité, zásadně nezbytné, množství tuku organismus potřebuje k zajištění důležitých fyziologických procesů. Hovoříme o tzv. esenciálním tuku, pod který se, chceme-li zůstat živi a zdrávi, nemůžeme dostat. Odborná literatura uvádí minimální množství tuku na úrovni 3% z celkové tělesné hmotnosti u mužů a 8% u žen. Někteří, geneticky zvláště „vybavení“ vytrvalostní sportovci se k těmto hranicím vskutku přibližují. Mnohem větší část sportující (a ještě více nesportující) populace si o těchto hodnotách množství tělesného tuku může nechat jenom zdát. V každém případě se všem vyplatí jezdit na kole bez nadbytečných tukových zásob.

Jak zařídit, aby se ručička na váze (či jiném diagnostickém přístroji) pohnula na nižší „tukovou“ hodnotu? Úbytek tělesné hmoty zajistí jedině a pouze negativní energetická bilance, kdy aktuální kalorická spotřeba je větší než příjem. Nejefektivnější je vytvářet zápornou energetickou bilanci kombinací částečného snížení příjmu, za současného navýšení výdeje. Takový postup s mnohem větší pravděpodobností zajistí kvalitu redukčního procesu    a také trvalost dosažených výsledků.

Popišme si nejdůležitější mechanismy podporující úbytek tukové tkáně u člověka. Detailněji se zaměříme na některé specifické oblasti výživy a tělesné zátěže, které jsou velmi významné v procesu odbourávání tělesných tukových zásob.

Míra schopnosti oxidace tuků, resp. mastných kyselin je z velké míry ovlivněna geneticky daným nastavením látkové výměny. Mezi námi existují jedinci, kteří mají od přírody dar spalovat tuky ve vyšší míře, ale také jedinci, jejichž schopnost využívat tuky, co by energetického zdroje, je nižší - v celkovém mixu energetických dodavatelů „jedou“ více na sacharidy. Přestože preference využívání jednotlivých živin k energetickým účelům v klidu a při pohybu je z velké míry dědičně přednastavena, stále máme možnost určitého „zásahu“ vlivem působení faktorů vnějšího prostředí – výživou a fyzickou aktivitou.