Mgr. Vlastimil Chadim  |  Potraviny
image for Lilek

Lilek jedlý nebo též lilek velkoplodý je populárním druhem zeleniny. Původní krajinou pěstování lilku byla Indie, odkud se postupně šířil do celého světě. Do Evropy se dostal na konci středověku díky arabským obchodníkům působících ve Španělsku. Španělé se postarali o jeho distribuci po evropském i obou amerických kontinentech.

V českých zemích získal lilek větší oblibu teprve v posledních 20 letech. U nás je známý též pod názvem baklažán. Plody lilku dorůstají do velikosti 150-300 g. Vyskytují se nejčastěji ve vejčitém, ale též kulovitém nebo protáhlém tvaru. Barva slupky má typický modrofialový odstín, samotná dužina je bílá.

Svým složením se lilek nijak výrazně neodlišuje od ostatních druhů plodové zeleniny. 95% hmotnosti lilku je tvořeno vodou. Největší díl sušiny zabírají sacharidy – směs jednoduchých i složených cukrů. Především v povrchových vrstvách plodu se nachází vláknina – pektin. Pro zachování co největšího obsahu vlákniny není dobré slupku lilku odstraňovat. Oloupání je však třeba provést u starých a poškozených plodů. Zastoupení bílkovin a tuků v lilku je minimální. Nejčastějšími minerálními a stopovými prvky jsou draslík, fosfor, hořčík, vápník, sodík, železo, zinek, mangan. Z vitamínů převažuje céčko, β-karoten a kyselina listová.

Syrový lilek je poměrně hořký, proto je třeba jej tepelně zpracovat. Upravovat jej můžeme vařením, dušením, pečením, smažením, grilováním. Pro zmírnění hořkosti také pomůže důkladné omytí, nakrájení na plátky, posolení a po 30 minutách opětovné opláchnutí vodou. Lilek vejcoplodý lze použít jako všestrannou surovinu do polévek, kaší, nákypů, lze jej také plnit masem, rýží, ořechy.

V jídelníčku můžeme lilku využívat v podstatě bez omezení. Pro své vlastnosti a nízkou energetickou hodnotu se výborně hodí při redukci hmotnosti a potřebě snížení zvýšené hladiny cholesterolu v krvi. Díky lehce projímavým účinkům je užitečným pomocníkem při řešení zácpy. Výskyt alergií na plody lilku je velmi vzácný.