Mgr. Vlastimil Chadim  |  Redukce hmotnosti, Onemocnění dnešní doby
image for Význam redukce nadváhy u obézních diabetiků 2. typu část I.

Obezita a diabetes mellitus 2. typu jsou onemocnění látkové výměny, jejichž výskyt v populaci neustále vzrůstá. V České republice trpí obezitou (BMI >30) více než 20% můžu a přes 30% žen. Sečteme-li obezitou s nadváhou (BMI >25), prevalence obou onemocnění dosahuje 70% celkové populace. Nárůst počtu pacientů s diabetem 2. typu zaznamenává v posledních dvou desetiletích velmi výraznou dynamiku. V současné době je v ČR diagnostikováno 850 tisíc diabetiků, z nichž typ „2“ zaujímá přes 90% z celkového počtu. Odhaduje se, že dalších minimálně 100-150 tisíc obyvatel trpí poruchami glukózové tolerance či přímo diabetem a o svém onemocnění neví, protože u nich zatím nebylo diagnostikováno. Obezita a diabetes mellitus 2. typu jsou označovány jako epidemie 21. století, doprovázeny vážnými ekonomickými a sociálními následky.

Diabetes mellitus 2. typu a obezita jsou onemocnění, která vychází ze společného genetického základu, přičemž se na jejich etiopatogenezi velmi významně spolupodílí vnější prostředí - životní styl charakterizovaný pozitivní energetickou bilancí, tj. vyšším kalorickým příjmem, který převyšuje energetické požadavky organismu. Spojitost mezi DM II a obezitou je velmi blízká. U většiny pacientů předchází klinicky manifestnímu diabetu androidní obezita (obezita typu jablka, mužský či centrální typ obezity). Dle statistik je 80% diabetiků 2. typu obézních  a 90% diabetiků „dvojkařů“ trpí nadváhou. Nemůžeme říci, že by obezita (centrálního typu) byla vyvolávajícím faktorem vzniku DM II. Významným způsobem však k rozvoji diabetu   2. typu přispívá. Obézní jedinec má při hodnotě BMI >30 40x vyšší nebezpečí DM II a BMI >35 představuje riziko dokonce 80x vyšší. Při morbidní obezitě (BMI >40) bývá výskyt DM II téměř ve 100% případů. Ještě významnější souvislost mezi obezitou a diabetem 2. typu pozorujeme u nárůstu tělesné hmotnosti (resp. tukových zásob) v průběhu dospělosti. Čím výraznější je rozdíl mezi hmotností na prahu dospělosti a nejvyšší dosaženou hmotností v průběhu života, tím vyšší je pravděpodobnost DM II. Teoreticky bylo vypočítáno, že kdyby nedocházelo ke vzrůstu BMI v dospělosti nad 25, mohlo by být „zabráněno“ vzniku DM II    u 64% mužů a 77% žen (1). Protože diabetes mellitus 2. typu je spojován především s centrálním typem obezity, pozorujeme velmi silnou korelaci mezi DM II a obvodem pasu pacienta. Nárůst počtu centimetrů v pase je jedním z nejzřetelnějších prediktorů budoucích poruch látkové výměny glukózy.

Diabetem 2. typu a obezitou často onemocní lidé s „úsporným“ typem látkové výměny, u nichž snadno dochází ke vzniku pozitivní energetické bilance a následnému ukládání nevyužité energie do tukových zásob. Tito lidé zdědili po svých předcích „šetrné geny“ (thrifty gene), které jim umožňují na jedné straně snadno tloustnout a na straně druhé mnohem hůře tukové zásoby odbourávat než tomu bývá u jedinců s „rychlejším metabolismem“. Vlivem genetického nastavení a účinkem prostředí dochází k rozvoji inzulinové rezistence (IR) a hyperinzulinémie. Inzulinová rezistence a hyperinzulinémie nejen zvyšují riziko obezity a DM II, ale také esenciální hypertenze, dislipoproteinémií a dalších metabolických, hormonálních a hemokoagulačních poruch, které přispívají ke zrychlenému vývoji kardiovaskulárních onemocnění. Hyperinzulinémie a IR jsou základní příčinou metabolického syndromu X. Onemocnění, které bývá nazýváno jako „smrtící kvarteto (současný výskyt hypertenze, DLP, DM II a androidní obezity u jednoho jedince).