Mgr. Vlastimil Chadim  |  Potraviny
image for Zelí

Zelí patří mezi tradiční českou zeleninu. Pod označením zelí si nejčastěji představíme hlávkové zelí. Ze skupiny košťálové zeleniny však dnes konzumujeme také zelí pekingské a čínské. Velmi často se tyto dva druhy importovaného zelí zaměňují. Mnohem častěji používáme zelí pekingské (protáhlé, 30-60 cm dlouhé, světle zelené až bílé hlávky), ale nesprávně jej nazýváme zelím čínským. V roční spotřebě však v našich zemích stále dominuje zelí hlávkové.

Hlávkové zelí se svým složením nijak výrazně neliší od ostatních druhů zeleniny. Devět desetin hmotnosti čerstvého zelí je nitrobuněčná voda. Zbývajících 10% sušiny je tvořeno sacharidy (5 g), vlákninou (3 g), bílkovinami (1,5 g), tuky, organickými kyselinami, minerálními látkami, stopovými prvky   a vitamíny. Výsledná energetická hodnota zelí je velmi nízká – pouhých 20-25 kcal ve 100 g. Rozdíly ve složení bílého a červeného zelí nejsou velké. Zelí obsahuje mnoho rostlinných sloučenin, které mají pozitivní vliv na zdraví člověka. Zmínit je třeba sulforafan – látku, která má potvrzené protinádorové účinky. Obsah vlákniny dále napomáhá snižovat riziko nádorových onemocnění – především zažívacího traktu. Šťáva ze zelí je osvědčeným prostředkem při léčbě vředů žaludku a dvanáctníku. Schopnost léčit narušenou sliznici zažívacího traktu přisuzujeme biotinu (dříve označovaný jako vitamín U), kterého právě zelí obsahuje zvýšené množství. Zelí nebo šťáva z něj vykazuje celou řadu dalších pozitivních účinků. Působí antibakteriálně, ulehčuje vykašlávání, napomáhá při tvorbě objemu stolice, je vhodné při léčbě dny a žlučových kamenů. Vysoký obsah draslíku má za následek močopudné schopnosti zelí. Odlišná situace je však u zelí kysaného, do kterého se přidává větší množství kuchyňské soli – tedy sodných iontů. Celkově (s přihlédnutím k dalším nutrientům) je však zelí velmi vhodnou potravinou pro nemocné  s vysokým krevním tlakem a srdečně cévními chorobami. Významný je obsah vitamínu C, obzvláště v kysaném zelí. Především v zimních měsících, kdy bývá nedostatek čerstvé zeleniny, sehrává zelí velmi důležitou úlohu při saturaci organismu ochrannými látkami.

Možností pro zařazení zelí do jídelníčku je mnoho. Hodí se k masu, přílohám, pečivu, do polévek. Jen je třeba najít si individuálně danou optimální dávku. Ve vyšším množství může zelí způsobovat nadýmání. Při nízké toleranci trávicího traktu k zelí se doporučuje podávat pravidelně malé porce. Střevní mikroflóra se postupně naučí zpracovávat vlákninu a hůře stravitelné sacharidy a následné nadýmání se postupně vytrácí. Opatrní musí být při konzumaci kysaného zelí též jedinci senzitivní na účinek tyraminu. Tento biogenní amin může způsobovat nepříjemné kožní a zažívací reakce organismu.

Obecně si však zelí a pokrmy z něj můžeme vřele doporučit. Existují však okamžiky, kdy je lepší se zelí raději vyhýbat. Kombinace tučného pokrmu se zelím určitě nemůže být ideálním před či po tréninkovým jídlem.